Jak přilákat digitální nomády? Moře a víza jsou výhodou, nikoliv však klíčem, ukazuje nová studie
O tzv. digitální nomády – tedy lidi, kteří pracují na dálku odkudkoli – je mezi státy a jejich lokálními samosprávami velký zájem. Čím je ale spolehlivě přilákat? A proč jsou některé destinace mezi digitálními nomády oblíbenější než jiné? Odpovědi na tyto otázky přináší nová studie publikovaná v časopise Tourism Geographies, na které spolupracoval také Marko Orel z Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze.
S rozmachem technologií a pracovních pozic umožňujících práci na dálku přibylo lidí, kteří tento koncept vzali doslova a své pracovní úkoly plní na cestách či z místa, kde se právě přechodně nacházejí – klidně i z opačného konce planety. Počet tzv. digitálních nomádů narostl natolik, že mnohé destinace i celé státy hledají způsoby, jak je k sobě nalákat a využít jejich ekonomický potenciál, který bývá vyšší než u běžných turistů.
„Digitální nomádi obvykle zůstávají déle než běžní turisté, takže představují pro místní ekonomiku mnohem stabilnější zdroj příjmů. Zároveň se často vyhýbají hlavní turistické sezoně i tradiční infrastruktuře, čímž pomáhají diverzifikovat příjmy mimo špičku,” vysvětluje Marko Orel, který se výzkumu práce v digitálním prostředí dlouhodobě věnuje.
„Digitální nomádi jsou pro města i státy atraktivní také tím, že kromě peněz mohou díky povaze své práce a smýšlení přispět k rozvoji místního inovačního ekosystému. Podněcují vznik coworkingových prostor a dalších podnikatelských aktivit,” dodává Orel.
Ostrovy mají výhodu – dokud mají internet
Jak tedy digitální nomády efektivně lákat? V nové studii to Orel spolu s kolegy zjišťoval na vzorku 50 států, které jsou členy World Bank Small States Forum. Porovnávali faktory na straně nabídky, například rozvinutost institucí, turistických služeb či polohu, a také poptávkové faktory, jako je dostupnost internetu, ubytování nebo coworkingových prostor.
Právě rozvinutá infrastruktura internetového připojení, coworkingů a vhodného ubytování se ukázala jako klíčový předpoklad pro to, aby destinace byla mezi digitálními nomády oblíbená – bez ohledu na úroveň běžného turismu. „Z toho plyne, že i méně známá místa se mohou mezi digitálními nomády prosadit. Pokud je chce destinace přilákat, není nutné budovat masový turismus, ale cíleně investovat do kvalitního internetu, coworkingových prostor a ubytování pro středně dlouhé pobyty,” vysvětluje Orel.
Velkou roli ale hrají i faktory, které tvůrci politik ovlivnit nemohou – ukázalo se, že pro digitální nomády jsou mnohem atraktivnější ostrovní státy. Moře je tedy velkým plusem, stejně jako geografická blízkost k Evropě či Severní Americe.
Výhodou je také dobré letecké spojení a existence speciálních víz pro digitální nomády. Tyto faktory však samy o sobě nedokážou vykompenzovat nedostatky v každodenní infrastruktuře pro život i práci, kterou digitální nomádi vyžadují.
Konkrétně tedy dle studie mezi nomády bodují relativně bohaté ostrovní státy s nadprůměrnou digitální připraveností, slušnou leteckou dostupností a velkou hustotou coworkingů a ubytování, jako je Malta, Kypr, Island, Barbados či Bahamy. Nevalně obstály naopak pacifické ostrovy, například Samoa, Tonga či Vanuatu.
Proč je to důležité i pro Česko
Ačkoli se studie zaměřuje na malé státy, její závěry jsou podle Orla přenositelné i na jiné destinace včetně míst v České republice. „Pokud chce město přilákat nomády, nepotřebuje moře. Kromě formálního povolení stačí nabídnout to, co lidé k modernímu způsobu práce a života potřebují – zejména dostupné střednědobé bydlení, kvalitní městskou infrastrukturu a služby a hlavně všudypřítomné stabilní internetové připojení,” uzavírá Orel.