Z výzkumu: Co si regionalistické strany myslí o EU?

Tento článek vstupuje do aktuální debaty týkající se evropské dimenze substátního nacionalismu, výrazné oblasti výzkumu teritorirální politiky a evropských studií. Cílem substátních menšin je chránit a rozvíjet regionální samosprávu (která může sahat od decentralizace v určité oblasti po úplnou nezávislost). Hlavním aktérem prosazujícím tuto agendu jsou regionalistické strany.

Regionalistické strany jsou nakloněné evropské integraci, protože umí redistribuovat státní moc a kompentence, a to dvěma směry: nahoru do Bruselu (supranacionalizace) a dolů regionům (decentralizace). Právě kombinací těchto procesů mající za důsledek posílení regionální samosprávy si získala Evropská unie (EU) přízeň regionalistických stran – zatímco autonomistické strany chtějí hlubší integraci, aby dále posílily tento efekt, postupné oslabování ústředních orgánů státu v důsledku tohoto efektu přesvědčilo separatisty, že dosažení dostatečného stupně samosprávy lze i bez formální nezávislosti.

Existující výzkum mapuje, co si regionalistické strany myslí o EU a co od ní chtějí. Jejich postoje však redukuje pouze na jednu konkrétní pozici. Tento článek překonává toto zjednodušení a provádí komplexní re-evaluaci postojů tak, že zachycuje a strukturuje vše, co regionalistické strany v určitý moment akcentují. Vychází z diskuzí na plénu regionálních parlamentů – dosud neanalyzovaných, mimořádně hutných dat.

Výběr případů zahrnuje tři odlišné strany z různých regionů (Plaid Cymru, Femu a Corsica a Süd-Tiroler Freiheit) a pokrývá aktuální pětileté období (2016-2021). Regionalistické strany překvapivě zaujímají konkrétní pozici k celé řadě aspektů EU. Jejich pozice se navíc liší v míře kritičnosti – zatímco některé aspekty s nadšením kvitují, jiné ostře kritizují.

Nejpodstatnější je zjištění, že konkrétní pozice se odvíjejí od schopnosti EU (či šířeji evropské integrace) přispívat ke zdárnému fungování již existující samosprávy a ochraně substátních menšin. Efekt posílování samosprávy v důsledku další redistribuce státní moci a kompetencí je pro ně sekundární až irelevantní. A jelikož různé okolnosti nutí regionalistické strany zabývat se jinými problémy, jejich pozice jsou nejenom mnohem diferencovanější, nýbrž také mnohem více odvislé od konkrétního teritoriálního kontextu.

Studie dostupná z: https://doi.org/10.1080/21622671.2023.2204910 Autorem studie je Ing. Michal Strnad z VŠE.