„Jen spolupracovat nestačí. Důležité je spolupracovat správně,“ ukazuje studie VŠE. Firmám poskytuje návod, jak vybírat startupové partnery.

Otázka „Jak si má management velké firmy vybrat nejvhodnější model spolupráce se startupy?” zůstávala dlouho nezodpovězená. Studie výzkumníků Ferhata Demira a Martina Lukeše z VŠE v Praze nově přináší přehled konkrétních modelů spolupráce mezi start-upy a korporátem. A doplňuje tyto modely o sedm klíčových kritérií, podle kterých by si korporace měly startupy vybírat. Výsledkem jejich práce je tak praktický nástroj, který mohou využít jak korporátní manažeři, tak i startupy. 

Autoři studie identifikovali devět typů spolupráce mezi korporacemi a startupy, které se liší mírou majetkového zapojení a vývojovou fází, ve které startup právě je. Na jedné straně spektra stojí modely, kde má firma vše „ve svých rukou“ – jako například venture builders (kdy korporace sama zakládá startupy na míru) nebo akvizice hotových firem. Jinde firmy volí spíše podpůrnou nebo průzkumnou roli – provozují inkubátory, akcelerátory, coworkingová centra, sledují technologický vývoj prostřednictvím inovačních základen (tzv. innovation outposts) nebo pořádají hackathony.  

Společným cílem těchto forem spolupráce je získat přístup k novým technologiím, talentům nebo business modelům. Zatímco startupy hledají zázemí, finance a validaci, korporace díky nim zkoumají možnosti inovace bez narušení vlastní struktury. Výsledkem často bývá oboustranně výhodný vztah – od jednorázových pilotních projektů až po hluboké strategické partnerství. Úspěch ale závisí na tom, zda obě strany umí sladit rozdílné kultury a očekávání.  

Jak si firmy vybírají správný model spolupráce se startupy?  

Tato přehledová studie analyzovala 76 předchozích studií v dané oblasti a odhalila 7 kritérií, která korporacím pomáhají orientovat se v nekonečné džungli možností. „Nejde totiž jen o to spolupracovat, ale především spolupracovat správně,” vysvětluje Ferhat Demir. 

Každý cíl totiž volá po jiném typu spolupráce – a neporozumění vlastní motivaci bývá jednou z nejčastějších příčin selhání spolupráce. Demir s Lukešem proto stanovili 7 kritérií, podle kterých firmy mohou (a měly by) posuzovat správnost nastavené spolupráce se startupem:  

1. Proč to děláme? Co chceme získat?
   „Pokud je cílem rychle prototypovat nové produkty, dává smysl hackathon nebo interní inkubátor. Pokud firma sonduje nové trhy, vhodnější je investovat do startupů prostřednictvím korporátního rizikového kapitálu (CVC) nebo si zřídit inovační základnu. A pokud chce získat přístup k převratné technologii, může být jejím cílem akvizice,” vyjmenovávají autoři studie.  
2. Jak moc chceme spolupráci řídit a kontrolovat?
   „Například hackathon má nízkou míru kontroly – firma poskytuje prostory a nechává startupy volně tvořit. Naproti tomu venture builder je plně pod kontrolou firmy,” vysvětluje Lukeš.  
3. Za jak dlouho čekáme první výsledky?
   „Sladění rytmů je klíčové – pokud firma očekává první výsledky za tři měsíce, ale startup potřebuje na jejich dodání rok, dochází ke zbytečné frustraci,“ objasňují autoři.  
4. Jak úzce má spolupráce probíhat?
   „Například hackathony jsou časově ohraničené v řádu dnů a členové mezi sebou udržují jen minimální kontakt. Oproti tomu třeba akvizice vyžaduje trvalou integraci,“ říkají Demir s Lukešem.  
5. Kolik nás to bude stát? A co za to reálně dostaneme?
   „Hackathon vyjde „jen” na desítky tisíc – výsledkem jsou ale spíše nápady než reálný produkt. Oproti tomu venture builder vyjde na miliony, firmě ale může přinést nový obchodní pilíř a začít generovat zisk.“  
6. Jaké riziko podstupujeme?
   „Při akvizici firma přebírá nejen nápad na novou technologii, ale i dluhy startupu, nastává i nesoulad ve firemní kultuře nebo problémy v týmu. U volnějších modelů je riziko menší,“ dodává Lukeš.  
7. Je spolupráce v souladu s naší vizí a dlouhodobými cíli?
   „Spolupráce selhává nejčastěji tehdy, když se korporace snaží implantovat startupové přístupy bez reflexe vlastní firemní kultury a interních procesů,“ uzavírá Demir.  

Dopady spolupráce korporací a startupů na inovace  

Spolupráce korporací a startupů není jen o zisku. Studie ukazuje, že jde o zásadní mechanismus přenosu znalostí, zrychlení inovací a řešení globálních výzev. „Představit si to můžete na konkrétních příkladech,” vysvětlují Demir s Lukešem. „V energetice přináší spolupráce startupů s velkými energetickými firmami rychlejší přechod k obnovitelným zdrojům. Ve zdravotnictví zrychluje propojení biotech startupů s farmaceutickými giganty vývoj léčiv. A ve vzdělávání mění edtech startupy ve spolupráci s tradičními organizacemi modely výuky.”  

Do budoucna je podle výzkumníků z VŠE klíčové si uvědomit, že:  

• Spolupráce se startupem není univerzální recept na úspěch, nýbrž strategická volba vyžadující zkušenosti. 
• Dobrý výběr startupu závisí na cílech, zdrojích, kultuře a ambicích firmy. 
• Nejvíce ztrácí ti, kdo nezkusí vůbec nic – „Pasivita je v době exponenciálních změn nejdražší volbou,” potvrzuje Martin Lukeš. 

Studii Ferhata Demira a Martina Lukeše z Katedry podnikání VŠE si můžete v originálním znění přečíst na tomto odkazu.