Jak se populismus podepisuje na demokratických institucích a svobodě?

Populismus se v posledních letech stal jedním z nejdiskutovanějších politických fenoménů. Jakým způsobem a hlavně v jakých situacích se negativně podepisuje na lidských právech v demokratických zemích? To mapuje rozsáhlá analýza, na které se podílel také výzkumník Niclas Berggren z Fakulty podnikohospodářské VŠE. Vyplývá z ní například, že populisté mohou být nebezpeční pro lidskou svobodu už v okamžiku, kdy jsou v parlamentech v menšině.

Studie Niclase Berggrena a Christiana Bjørnskova publikovaná v časopise European Journal of Political Economy vychází z takzvaného minimalistického či ideového pojetí populismu. Podle něj populisté vykreslují společnost jako rozdělenou na „čistý lid“ a „zkorumpované elity“ a tvrdí, že politika má bezprostředně vyjadřovat vůli lidu.

Právě v tom podle autorů vzniká napětí mezi populismem a liberální demokracií, protože ta nestojí pouze na volbách, ale také na nezávislých institucích, dělbě moci, právním státu a ochraně menšin. Populisté tyto pojistky často vnímají jako překážky, které chrání zájmy elit.

Populismus může mířit oběma směry

„Zatímco populismus sám o sobě není ani levicový, ani pravicový, ve studii rozlišujeme mezi levicovým a pravicovým populismem s tím, že levicový populismus se obvykle spojuje se socialistickými představami a „lid“ chápe především jako socioekonomicky znevýhodněné skupiny. Pravicový populismus se naopak častěji propojuje s nacionalismem a konzervativními postoji a „lid“ ztotožňuje s dominantní domácí populací,” vysvětluje Berggren.

Zatímco pravicový populismus tak má podle teoretického rámce studie silnější důvody omezovat občanské svobody, svobodu projevu, media, občanskou společnost nebo práva menšin, levicový populismus má zase blíže k omezování ekonomické svobody, protože liberální trh chápe jako nástroj nerovnosti a moci elit. Berggren s Bjørnskovem ve studii pracují s daty z 76 demokratických zemí z období let 2000 až 2020. V analýze kombinují hodnoty z Human Freedom Indexu, který v daných státech měří osobní i ekonomickou svobodu, s databází populismu politických stran, která vyčísluje, nakolik jsou konkrétní strany populistické. Celkovou míru populismu v analyzovaných zemích pak výzkumníci počítají podle podílu křesel stran v zákonodárném sboru.

Pravicový populismus je nebezpečnější

Statisticky nejsilnější efekty se týkají pravicového populismu. Studie ukazuje, že pravicově-populistické zastoupení v parlamentu je spojeno se slabším právním státem, slabší kvalitou regulací, slabšími občanskými svobodami a se zhoršením bezpečnosti. A to především tehdy, když je parlament celkově více pravicově orientovaný. V levicověji orientovaných parlamentech jsou tyto vazby slabší nebo statisticky nerozlišitelné od nuly.

„Vysvětlujeme si to tak, že pravicoví populisté mohou mít sami o sobě silný zájem omezovat kontrolní instituce, občanskou společnost nebo práva skupin, které nezapadají do jejich představy „lidu“. A skutečný vliv získávají v okamžiku, kdy na pravé straně názorového spektra parlamentu najdou dostatek spojenců, případně když tradiční pravicové strany zčásti převezmou jejich agendu,” vysvětluje Berggren.

Levicový populismus ohrožuje hlavně bezpečnost

U levicového populismu studie uvádí nejvýraznější dopad na bezpečnost ve společnosti, přičemž efekt je silnější v levicověji orientovaných parlamentech. „Některé levicově-populistické strany mohou vnímat policii, trestní systém nebo další donucovací instituce jako nástroje, kterými elity lidu vnucují svou dominanci a strukturální nespravedlnost. Reformy prezentované jako demokratizace těchto institucí pak mohou v určitých souvislostech vést naopak k jejich oslabování a horší vymahatelnosti či nestrannosti práva,” říká Berggren.

Jak uvádí spolu s kolegou ve studii, institucionální změny se podle Berggrena často odehrávají postupně. „Nezávislost soudů, kvalita regulace, svoboda projevu nebo pravidla výkonu státní moci se málokdy promění přes noc. Pokud se ale podobný tlak opakuje v několika volebních obdobích, může se z dílčích posunů stát dlouhodobá změna,” dodává.

Jak dopadlo Česko?

„Je zcela zřejmé, že pravicový populismus v České republice přibližně od roku 2014 posílil a jeho vliv v Poslanecké sněmovně se do roku 2020 více než zdvojnásobil. V tomto období také můžeme pozorovat mírný pokles lidské svobody, a to jak z hlediska osobní svobody, tak ekonomické svobody,” sděluje podrobnosti Berggren.

Zároveň je ale podle něj potřeba dodat, že v případě České republiky je tento pokles ukazatelů svobody poměrně omezený. „Domnívám se proto, že to svědčí o relativně silných politických a právních institucích, které odolaly vlivu populismu a které chrání integritu právního systému, médií i celkovou rovnováhu moci,” myslí si Berggren.

Silné instituce jsou klíčové pro odolnost před populismem

Autoři zdůrazňují význam institucionálních brzd, které fungují i ve chvíli, kdy vláda a parlamentní většina táhnou stejným směrem. Zmiňují například pravidla chránící nezávislost soudů a justice, rozpočtovou autonomii klíčových institucí, silnější parlamentní dohled, práva menšin v legislativním procesu či přístup k informacím.

„Demokracie se nemůže spoléhat jen na pravidelné férové volby, ale její odolnost velmi závisí na tom, nakolik její instituce v podobě právního státu, občanských svobod a rovnosti před zákonem dokáží obstát v situaci, kdy se politická většina rozhodne je podkopat,” uzavírá Berggren.