„Získat postdok grant Marie Skłodowska-Curie je náročné, nikoliv nemožné,“ říká Michal Strnad, absolvent VŠE

Ing. Michal Strnad, Ph.D., absolvent doktorského studia na VŠE, získal prestižní postdoktorský grant Marie Skłodowska-Curie Actions, ve kterém se zaměří na dosud málo prozkoumaný fenomén etno-regionálních hnutí v Evropské unii. Jaká je role těchto hnutí v politickém dění, jaké strategie tato hnutí využívají a proč jsou klíčová pro porozumění substátnímu nacionalismu? V rozhovoru Michal Strnad přibližuje svou cestu k získání tohoto grantu i ambiciózní cíle svého výzkumu. 

Pane Strnade, nejprve gratulujeme k získání prestižního Marie Skłodowska-Curie Actions Postdoctoral Fellowship! Mohl byste nám přiblížit, co přesně toto stipendium obnáší a co znamená pro Váš kariérní rozvoj?

Moc děkuji! Marie Skłodowska-Curie Actions Postdoctoral Fellowship (MSCA PF) spadá mezi tzv. postdok stipendijní programy. Jedná se tedy o prostředky pro výzkum a kariérní rozvoj, o které se mohou ucházet čerství absolventi doktorského studia, v tomto případě maximálně osm let od ukončení. MSCA PF spadá pod program Horizon Europe, hlavní fond Evropské unie pro výzkum a inovace. MSCA PF má dvě varianty: European a Global. Varianta European, kterou jsem získal, umožňuje držiteli strávit až dva roky na prestižním výzkumném pracovišti akademického typu kdekoliv v EU. Kromě řešení vlastního výzkumného projektu, ve spolupráci se zvoleným mentorem, klade tento program velký důraz na rozvoj klíčových kompetencí pro samostatnou výzkumnou činnost. Stejně jako je možno podat jakýkoliv výzkumný návrh, který je však nutno obhájit jako proveditelný a společensky relevantní, může si žadatel nastavit rozvoj kompetencí dle libosti, pokud budou se zbytkem projektu tvořit funkční celek. Protože se chci v budoucnu profilovat jako metodolog politických věd, jednalo se v mém případě primárně o rozvoj dovedností z oblasti kvantitativních (statistických) metod a programování pro softwarovou analýzu dat.  

MSCA grant je vysoce konkurenční a podporuje postdok výzkumníky v jejich profesním rozvoji. Jak jste se dostal k tomu, že jste se rozhodl žádat o tento grant? A co tento proces žádosti od Vás všechno vyžadoval? 

Aniž bych to při nástupu na vysokou školu jakkoliv očekával, plně jsem se našel v analyticko–teoretické dimenzi studovaného oboru mezinárodní politika. Doktorské studium proto bylo přirozeným dalším krokem, které tento zájem jenom prohloubilo, a již dlouho před obhajobou disertační práce bylo jasné, že akademické povolání je pro mě ideální volba. Získání postdok grantu ihned po dokončení doktorátu proto představovalo logický krok dalšího kariérního rozvoje.  

Soutěž o postdok stipendia probíhá ve velmi konkurenčním prostředí. MSCA PF je bezesporu nejprestižnějším postdok stipendiem v EU a patří k nejkompetitivnějším výzkumným grantům na světě. V případě MSCA PF se kvóta úspěšnosti pohybuje kolem 10-20 % dle oboru a dostupných prostředků v daném roce. Toto procento však uvádí pouze poměr podpořených projektů z podaných žádostí. Jelikož však žádost podává hostitelská univerzita vlastním jménem, musí žadatel nejdříve projít jejich vlastním interním výběrovým řízením, kde jsou vybrány pouze ty nejperspektivnější návrhy, kterým bude poté poskytnuta plná podpora při přípravě. V mém případě na School of International Studies, Università degli Studi di Trento takto vybrali pouze tři ze 17 zájemců, což představuje úspěšnost kolem 17 %. Kumulativně proto odhaduji pravděpodobnost získání MSCA PF mezi 2-4 %, alespoň tedy v minulém roce a na tomto konkrétním pracovišti.  

Při takto nízké pravděpodobnosti je racionální udělat naprosté maximum pro maximalizaci šancí. Potenciálnímu mentorovi jsem se proto ozval přibližně tři čtvrtě roku před deadlinem podání, abychom důkladně zmapovali a vydefinovali mezeru v poznání. Prostudoval jsem veškeré zadávací dokumentace a zapracoval doporučené guidelines a známé best practicies. Jen pro vaši představu – v součtu se jednalo asi o 1200 stran podkladů. Samotná žádost pak měla přibližně 30 stran. Zároveň jsem tentýž návrh s pouze malými obměnami podal v rámci výzvy GAČR Postdoc Individual Fellowship Outgoing, který jsem rovněž získal (avšak vzhledem k úspěchu MSCA PF nepřijal). Dalším plánem v záloze bylo využít možnosti v rámci Operačního programu Jan Ámos Komenský MŠMT ČR, který financuje v plné výši projekty MSCA s hodnocením nad 70 %, ale které nemohly být z kapacitních důvodů podpořeny ze strany EU. Opět pro vaši představu, poslední podpořený projekt MSCA PF v mé kategorii Social Sciences and Humanites dosáhl 94/100 (mé hodnocení bylo 99/100, takže tu byla ještě rezerva). 

Příprava trvající více než devět měsíců se každopádně vyplatila. Byla by však mnohonásobně náročnější bez soustavné podpory ze strany mé domovské katedry, fakulty a školy, které mi vytvořili takřka ideální podmínky, abych se přípravě žádosti mohl věnovat naplno. Všem zúčastněným proto patří můj velký dík – rád o tomto úspěchu uvažuji jako o kolektivním díle. Začátek řešení projektu je stanoveno na 1. září letošního roku. 

V rámci tohoto grantu se zaměřujete na etno-regionální hnutí (ERMs) v Evropské unii. Mohl byste nám vysvětlit, co přesně tato hnutí představují a jaký je jejich hlavní cíl? 

Tuto problematiku je třeba zasadit do širšího kontextu substátního nacionalismu. Jedná se o fenomén, kdy regiony s odlišnou etnicko-politickou identitou, jako např. Skotsko nebo Katalánsko, usilují o tzv. teritoriální empowerment, tedy zvýšení regionální samosprávy. Jejich požadavky mohou sahat od prostého získání autonomie např. v regionální dopravě až po nejzazší formu, kterou je vyhlášení nezávislosti na mateřském státě. Etno-regionální hnutí, v angličtině ethno-regionalist movements, odtud tedy zkratka ERMs, představují vedle etno-regionálních politických stran a regionálních voličů dalšího, třetího aktéra, který vznáší tyto teritoriální požadavky. I když se ve všech případech jedná o organizace občanské společnosti, jsou ERMs velmi rozmanité co do velikosti členské základy, rozsahu a radikality teritoriálních požadavků, právní subjektivity a struktury rozhodování – ERMs sahají od umírněných studentských spolků až po paramilitární skupiny typu IRA. Jen v EU odhaduji jejich počet na několik set. 

Co vás přivedlo k tomuto tématu? Proč považujete výzkum etno-regionálních hnutí za důležitý a co je v současné době na poli tohoto tématu zanedbáváno? 

U postdok projektů bývá zvykem navázat na vlastní disertační výzkum. Ten můj spočíval v analýze legislativní iniciativy etno-regionálních stran v kontextu víceúrovňovém vládnutí EU. Jinými slovy jsem zkoumal, jakou legislativu za účelem zvýšení regionální samosprávy tito navenek velmi hlasití aktéři iniciují na všech úrovních přímého zastoupení v EU, tj. v regionálních sněmech, v národních parlamentech a Evropském parlamentu a Výboru regionů. Paralelně jsem zkoumal, jak tyto strany o možnosti zvýšení regionální samosprávy skrze kanály a nástroje evropské integrace přemýšlejí.

Výzkumem ERMs jsem tedy setrval v problematice substátního nacionalismu v kontextu EU, avšak nyní se zaměřením na dalšího důležitého aktéra. Zatímco preference etno-regionálních stran a regionálních voličů, stejně jako vztah nabídky a poptávky v teritoriálních otázkách mezi těmito dvěma aktéry jsou poměrně probádány, o ERMs nevíme opravdu téměř nic. ERMs fungují na první pohled v jakémsi vakuu. Na straně jedné formulují teritoriální požadavky a komunikují je veřejnosti, na straně druhé nemohou být zvoleni do parlamentů a ani se jejich popularita neodvíjí od voličských preferencí. Často se navíc jedná o nemalé aktéry s potenciálem výrazně ovlivnit veřejné mínění, např. katalánská Omnium Cultural čítá přes 100 000 členů.  

U ERMs zároveň pozorujeme tři aktuální trendy. Zaprvé, řada dlouhodobě „spících“ organizací se pod tlakem různých událostí znovu probouzí. Některé, jako např. v Severním Irsku po Brexitu, varují, že vezmou věci do svých rukou, pokud nebude nedosaženo ochrany či zvýšení regionální samosprávy politickou cestou. Zadruhé, avšak v souvislosti s předchozím bodem, řada původně umírněných ERMs se viditelně radikalizuje jak do rozsahu teritoriálních požadavků, tak do metod vedoucích k jejich dosažení. Hrozba návratu etnického násilí do evropských regionů tak představuje další destabilizační element v již značně rozsáhlé polykrizi EU. Zatřetí, ERMs se začínají objevovat rovněž v regionech, ve kterých se historicky nikdy nevyskytovaly. Kdo jsou ERMs a jak se organizují? Co chtějí a proč? Jakými strategiemi dosahují svých cílů?  Na tyto otázky se zaměřím především.  

Ve vašem výzkumu zmiňujete využití interdisciplinárního přístupu, zahrnujícího politickou vědu, politickou geografii a mediální komunikaci. Jak tento přístup konkrétně pomáhá při pochopení komplexnosti etno-regionálních hnutí? 

Interdisciplinarita představuje de facto podmínku zadávací dokumentace MSCA. Problematika ERMs je však interdisciplinární sama o sobě. Abych byl schopen ERMs postihnout dostatečně komplexně, je nutno propojit poznatky z minimálně pěti disciplín, které spadají do následujících několika oborů: etno-regionalismus (politické vědy, politická geografie), organizace občanské společnosti (politická geografie), sociální geografie (antropologie), politická komunikace (média a komunikace, politické vědy) a populismus (politické vědy). 

Po metodologické stránce vyžaduje takto nastavený výzkum tzv. mixed-methods přístup, tzn. vhodnou kombinaci kvantitativních a kvalitativních metod. V první fázi se bude jednat o statistickou analýzu, která vysvětlí, na jakých nejrůznějších faktorech závisí klíčové charakteristiky ERMs jako dalekosáhlost teritoriálních požadavků, velikost členské základny, struktura, a radikalita. Za tímto účelem bude vytvořen originální dataset zahrnující všechny současné i minulé ERMs dle relevantních dimenzí, který bude vedle odborných publikací hlavním interoperabilním výstupem projektu (a bude dostupný a pravidelně aktualizován i po jeho skončení).  

Jedním z klíčových aspektů vašeho výzkumu je analýza komunikace těchto hnutí na sociálních médiích. Jak tento přístup přispívá k porozumění jejich motivacím, cílům a chování? 

V druhé navazující fázi bude provedena analýza sociálních sítí. Tento krok souvisí s otázkou, jakými prostředky dosahují ERMs svých cílů. Jak jsem již uvedl, ERMs jsou velmi rozmanité, což se projevuje rovněž v komunikaci s veřejností – zatímco některé organizace pořádají demonstrace nebo různé veřejné happeningy, jiné ne. Co však spojuje úplně všechny ERMs, je tvorba obsahu na sociálních sítích. Co ERMs publikují na sociálních sítích, pro jaké cílové publikum a jakým komunikačním stylem tak představuje snadno porovnatelný zdroj dat pro analýzu chování těchto aktérů. Analýza bude provedena z příspěvků na různých sociálních sítích, a to jak kvantitativně pro zachycení trendů, tak kvalitativně pro zachycení významových nuancí. 

Součástí vašeho výzkumu budou i rozhovory s členy těchto hnutí. Co očekáváte od těchto rozhovorů a jak mohou obohatit vaše zjištění o těchto organizacích? 

V třetí poslední fázi proběhnou rozhovory s představiteli vybraných ERMs. Zahrnutí této metody na závěr slouží k tzv. triangulaci, tedy k ověření a rozšíření poznatků z předchozích metod z dodatečného úhlu. Rozhovory budou tzv. polostrukturované, tzn. dostatečně fixní, aby umožnily srovnání mezi případy a zároveň dostatečně flexibilní, aby umožnily doptat se na cokoliv, co během nich vyvstane. Za účelem provedení rozhovorů plánuji tři 5-7 denní výzkumné cesty, nejpravděpodobněji do Jižního Tyrolska, Severního Irska a na Korsiku vzhledem k vysoké variabilitě ERMs v těchto regionech.  

V rámci výzkumu spolupracujete s Istituto Camillo Bellieni, což je regionální organizace zapojená do tvorby veřejných politik. Jak tato spolupráce přispívá k lepšímu porozumění a aplikovatelnosti vašich výsledků? 

Zahrnutí této organizace souvisí s tzv. intersektoralitou, tzn. propojením akademického a neakademického sektoru – de facto další podmínkou zadávací dokumentace. Smyslem intersektorality je efektivní transfer teoretických poznatků do praxe. I když není takovýto transfer v humanitních vědách tak přímočarý jako u přírodovědných nebo technických oborů, i žadatel v kategorii Social Sciences and Humanities má možnost nadstavit projekt o tzv. non-academic placement a strávit dodatečných šest měsíců na instituci neakademického typu.  

Spolupráce s Istituto di Studi e Ricerche Camillo Bellieni, neziskovou organizací specializující se na ochranu a podporu etno-regionálních menšin, jazyků a teritorií se sídlem v Sassari na Sardinii, přináší přidanou hodnotu ve třech rovinách. Zaprvé tato organizace bude moci využít originální poznatky z mého primárního výzkumu jako základ pro vědecky podložená doporučení pro relevantní aktéry na evropské, národní a regionální úrovni týkající se problematiky ERMs či šířeji etno-regionalismu. Istituto Camillo Bellieni je zároveň největším členem Coppieters Foundation, think-tanku přidruženého k Evropské svobodné alianci, frakci v Evropském parlamentu sdružující přes 40 etno-regionálních stran. Přímá vazba na politiku je tudíž zřejmá. 

Druhá rovina spočívá v transferu metodologických postupů týkající se výzkumu etno-regionalismu. Istituto Camillo Bellieni provádí vlastní aplikovaný výzkum. Jelikož však metodologie výzkumu v neziskovém sektoru bývá často nedostatečně rozvinutá, což dělá takovýto výzkum hůře replikovatelný, budu s interními výzkumníky sdílet teoreticky podloženou metodologii navrženou pro tento projekt, konkrétně jak operacionalizovat studované koncepty a jak měřit sledované proměnné, dále možnosti sběru dat a postupy analýzy mixed-methods přístupem. 

 Zatřetí pravidelné eventy organizované tímto institutem poslouží jako další kanály pro sdílení poznatků s širší veřejností, paralelně k dalším plánovaným komunikačním kanálům jako jsou blogy, novinové články či stránky projektu.  

Ing. Michal Strnad, Ph.D. absolvoval doktorské studium na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v programu Mezinárodní politické vztahy. Specializuje se jednak na teritoriální politiku, etno-regionalismus, substátní nacionalismus, separatismus, multi level governance a paradiplomacii, jednak na metodologii politických věd a výzkumné metody. 

Ve svém disertačním výzkumu se věnoval vztahu mezi evropskou integrací a substátním nacionalismem, přičemž analyzoval, jak etno-regionální strany využívají formální struktury EU ke zvýšení samosprávy. Konkrétně zkoumal jejich legislativní iniciativu na substátní, národní i nadnárodní úrovni, včetně Evropského parlamentu a Výboru regionů, v kombinaci s analýzou jejich projevů na plénu regionálních parlamentů. 

Jeho článek s názvem Multi-level empowerment strategies: regionalist territory-oriented legislative initiative in the regional, statewide and European parliamentary arenas, publikovaný v časopise Party Politics (1 kvartil WoS), získal sdílené 1. místo Ceně rektora VŠE za vědeckou publikační činnost doktorandů roku 2024. Článek In search for more ‘authentic’ EU attitudes: re-evaluating regionalist parties’ EU positioning from sub-state parliamentary debates, publikovaný v časopise Territory, Politics & Governance (2 kvartil WoS) se umístil na 2. místě v Ceně rektora VŠE 2023. Za své akademické úspěchy obdržel prestižní Cenu Josefa Hlávky.