REMAKING: Co všechno mění práce na dálku?

Jak práce na dálku ovlivňuje naše každodenní rozhodování, vztahy, pracovní návyky nebo podobu měst a regionů? A jak tuto formu práce využívají lidé nucení odejít z domova kvůli válce? Těmito otázkami se zabývá mezinárodní výzkumný projekt REMAKING, jehož součástí je i tým z Vysoké školy ekonomické v Praze. Výzkumníci Ivana Lukeš Rybanská, Karolina Kania a Petr Mezihorák v rozhovoru přibližují cíle projektu i jeho přínosy a výzvy, kterým čelí při zkoumání práce na dálku v kontextu společenských změn. 

Můžete nám přiblížit, co vás vlastně vedlo k zahájení projektu REMAKING a čeho v něm chcete dosáhnout? 

Rybanská: Práce na dálku je dnes většinou vnímána jako nástroj flexibilní organizace práce. Hodně pracujících má zkušenost s prací z domu, někdo s využíváním coworkingů nebo dokonce s digitálním nomádstvím. Projekt našeho konsorcia se snaží ukázat, že souvislosti a dopady práce na dálku jsou širší. Jednotlivci v jejím důsledku například upravují své návyky – ať už jde o každodenní cestování, nakupování nebo vztahy v místě, kde žijí. Organizace zase musí nově přemýšlet o organizaci práce a zabývat se například tím, jak to ovlivňuje původní business model. A také regiony a komunity se proměňují – jaké jsou například šance pro demograficky upadající regiony, že přilákají pracovníky, kteří preferují flexibilní formy práce? Nebo jak ovlivňují rostoucí ceny nemovitostí ve velkých městech jejich bezprostřední okolí? To všechno nás v projektu REMAKING zajímá. 

Kania: K tomu bych doplnila, že zkoumáme proměny práce v kontextu trendů a šoků, jako byla pandemie nebo válka na Ukrajině, a to v globálním měřítku. Iniciativa vzešla od ekonoma Marca di Tomassa z University of Bologna a zaměřuje se především na práci na dálku v kontextu těchto komplexních společenských změn. 

Mezihorák: I práce na dálku je ukotvena v prostoru a vztazích. Nedá se říct, že jakmile pracujete na dálku, tak pracujete úplně stejně odkudkoliv ve světě. Zajímají nás právě tyto souvislosti, které nejsou často bezprostředně viditelné. Tím vším se projekt zabývá a adresuje otázky, které řeší Evropská unie ve svém rámcovém programu Horizon, který podporuje výzkum a inovace v Evropě.   

Jak by podle vás mohl projekt REMAKING pomoci lidem nebo organizacím v každodenním životě? 

Rybanská: Projekt pomáhá lépe pochopit nastavení práce na dálku a domýšlí její důsledky na komunity, organizace a rodiny. To může přinést cenné poznatky pro různé aktéry, kteří tuto formu práce využívají nebo o ní uvažují. Naše zjištění mohou sloužit jako podklad pro tvorbu politik na různých úrovních – od firemních strategií až po národní a evropské směrnice. V rámci projektu identifikujeme osvědčené postupy i potenciální překážky, což umožní efektivnější nastavení práce na dálku a lepší využití jejích výhod. 

Mezihorák: Otázka už vlastně nezní, zda je práce na dálku přínosem nebo hrozbou, ale za jakých podmínek má jaké efekty. To je to, co zajímá nás, ale podobné otázky si kladou i organizace a jednotlivci z různých sfér.   

Jakou roli hraje v projektu REMAKING Praha, Česká republika a zvláště VŠE? 

Rybanská: Česká republika představuje zajímavou případovou studii kvůli vysokému počtu příchozích z Ukrajiny, kteří zde našli útočiště před válkou. Praha jako ekonomické centrum navíc nabízí různorodé možnosti práce na dálku. Zkoumáme, jak ukrajinští uprchlíci využívají práci na dálku jako strategii odolnosti v nových podmínkách, a to konkrétně v Praze a Středočeském kraji. Zajímá nás, jak tito lidé improvizují pracovní aktivity na dálku v různých prostorech (coworkingová centra, kavárny, domácnosti) a jaká je interakce mezi nimi a místními komunitami.  

Mezihorák: Lidé, kteří přišli z Ukrajiny do Česka po roce 2022, museli často změnit svoje pracovní zaměření. Ale třeba ani ti, kteří pracovali na dálku již v Ukrajině a po svém příchodu do Česka v tom mohli pokračovat, nepracují identickým způsobem. Prostřednictvím jejich zkušenosti se tedy dá pochopit mnoho souvislostí práce na dálku. 

Kdo tvoří váš tým a jak jste se vlastně dostali k tématu práce na dálku? 

Rybanská: Náš tým vede výzkumník pracovního prostředí Marko Orel z Fakulty podnikohospodářské, který zkoumá, jak technologie proměňují pracovní interakce. Dále jsou součástí týmy sociologové práce, tedy já a Petr Mezihorák, a antropoložka Karolina Kania. Společně zkoumáme lidi v jejich každodenním chování a ve společenských kontextech, což nám umožňuje lépe porozumět dynamice práce na dálku. 

Jak probíhá vaše spolupráce v rámci mezinárodního týmu? Máte nějaké zajímavé zkušenosti z této mezinárodní spolupráce? 

Kania: Pracujeme v konsorciu 12 institucí – nejen univerzit ale i výzkumných organizací z 11 zemí Evropy. Takže ve výsledku pracujeme hodně na dálku, což vlastně přímo souvisí s tématem našeho výzkumu. Máme pravidelné online hovory, sdílíme dokumenty a občas se setkáváme osobně u některého z partnerů projektu. Zajímavé je pozorovat kulturní rozdíly v přístupu k organizaci práce – stáváme se vlastně zároveň výzkumníky i subjekty našeho vlastního výzkumu. Uvedu příklad, třeba hlavní řešitel projektu Marco di Tomasso věnuje i na online hovorech pozornost tomu, jak se máme, zdůrazňuje konkrétní přínosy lidí do projektu a vlastně hodně pečuje o vztahy v rámci našeho konsorcia.  

S jakými největšími výzvami se při výzkumu setkáváte? 

Kania: Největší výzvou je uchopení komplexity práce na dálku v kontextu válečného konfliktu. Jde o citlivé téma, které vyžaduje empatický přístup k respondentům. Metodologicky je také náročné sbírat data napříč různými zeměmi a kulturními kontexty tak, aby byla srovnatelná a poskytovala ucelený obraz situace.  

Rybanská: Aktuálně je pro nás výzvou také hledání respondentů – nejen jednotlivců, kteří pracují na dálku, ale také organizací, které zaměstnávají nebo podporují ukrajinské pracovníky v režimu práce na dálku. Potřebujeme získat komplexní perspektivu od všech zapojených aktérů.
Mezihorák: Kromě rozhovorů chceme sbírat data i na konkrétních místech, kde lidé pracují na dálku, a tak kombinovat popis od našich komunikačních partnerů s vlastním pozorováním. I to bude výzva. Také bych zmínil, že rozhovory realizujeme v jazyku, který preferují respondenti – takže někdy česky, jindy anglicky nebo ukrajinsky.  

Na jaké konkrétní výstupy nebo objevy se můžeme těšit, až projekt dokončíte? 

Kania: Výstupů bude vícero druhů – připravujeme odborné články, policy reporty a další reporty v režimu otevřené vědy. Zaměřujeme se především na mapování dopadů práce na dálku na různé sociální skupiny a geografické oblasti, přičemž náš tým na VŠE se specificky věnuje nuceně vysídleným osobám z Ukrajiny. 

Budou výsledky projektu veřejně dostupné? Jak se k nim zájemci dostanou? 

Rybanská: O všech výstupech budeme informovat na webu projektu a všech sociálních sítích projektu. Zároveň se budeme snažit výsledky popularizovat a komunikovat s různými stakeholdery v Česku, aby se dostaly k co nejširšímu publiku. 

Ivana Lukeš Rybanská je odbornou asistentkou na katedře manažerské psychologie a sociologie FPH VŠE a výzkumnou pracovnicí Centra pro výzkum pracovních prostředí (CWER). Ve svém výzkumu se zabývá tím, jak mohou být organizace lepšími prostředími pro práci a život pomocí konceptů péče a commons. 

Karolina Kania je antropoložka, odborná asistentka na Katedře strategie FPH VŠE a výzkumná pracovnice Centra pro výzkum pracovních prostředí (CWER). Ve svém výzkumu se zaměřuje na strategie rozvoje turismu a migraci v kontextu socio-politických změn. 

Petr Mezihorák je výzkumným pracovníkem na projektu REMAKING a také samostatným vědeckým pracovníkem na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd. Zabývá se sebeorganizací pracujících, analýzou pracovního procesu a průnikem práce a migrace.